Stará dáma nevěří, že se po úrazu ještě postaví na nohy. Čeká ji rehabilitace a prázdné večery v domě pro seniory. Své dny nehodlá marnit v osamění a navazuje virtuální vztah s emeritním veterinářem. Oba příslušníci válečné generace si svěřují prožité příběhy a zjišťují, že se sobě navzájem v mnohém podobají. Vzpomínky děj vracejí na faru malého města, na statek soukromě hospodařícího zemědělce i do krajské stanice Československého rozhlasu, kde Zlatka zažila nejen čas vlastního dospívání, ale i týden nepřetržitého vysílá v srpnových dnech roku 1968. Paní si s doktorem tak dlouho dopisuje, až oba zatouží po osobním setkání. Kniha doprovázená ilustracemi Nelly Nágrové není literaturou faktu, ale vychází pouze z reálií doby.