Langhans: jedno jméno, jedno místo. Kronika domu v centru Prahy. 150 let kulturní historie na pozadí dějinných zvratů. 400 vybraných portrétů osobností, které zrcadlí paměť a sílu této země. Odkaz ikonického ateliéru a jeho znovuzrození Téměř od založení Ateliéru Langhans v roce 1876 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných osobností. Pro tento výběr se později vžil název Galerie osobností. Tato sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa. Jsou v ní obsaženy portréty politiků, vědců, spisovatelů, výtvarníků i hudebníků, podnikatelů, legionářů a duchovních, herců a pěvců, šlechticů a také cizinců, kteří v Čechách pobývali. Po roce 1948 byl zničen nejen podnik samý, ale také většina jeho rozsáhlého vizuálního archivu. Téměř dva miliony převážně skleněných negativů byly vyvezeny na skládku v Praze-Kyjích. Přes devět tisíc portrétů z Galerie osobností se však shodou šťastných náhod docho-valo a díky péči restaurátorů se je podařilo zachránit. Objevení části archivu při přestavbě domu ve Vodičkově ulici v Praze v letech 1998 a 2000 přináší cenné svědectví o významu Langhansova odkazu pro českou i evropskou kulturu. "Vždy jsem cítila sílu tohoto domu, který je tak úzce spojen s fotografií. Proto to možná nebyla náhoda, že se skleněné negativy slavných osobností našly právě při jeho rekonstrukci. Nález dokázal, že i domy mohou být ovlivňovány osudy lidí, i když už dávno minulých.” Zuzana Meisnerová Wismer, pravnučka Jana Langhanse Název dvousvazkové publikace vychází z reklamy z roku 1900, umísťované na zadních stranách fotografií: System Langhans pro přijmutí při světle umělém /proto i System bez diakritiky/. Po letech práce s denním světlem, se závěsy regulujícími jeho intenzitu, se zrcadly odrážejícími denní světlo pod velkými klobouky a dalšími omezeními, se muselo využití umělého světla jevit tehdejším fotografům jako zázrak. Pracovní dny již nekončily s nastávajícím šerem. Svazek I Kapitola Ateliér: Ve svých pětadvaceti letech založil Jan Langhans (1851-1928) svůj první fotografický ateliér v Jindřichově Hradci (1876). Do Prahy se přestěhoval o čtyři roky později a v ateliéru ve Vodičkově ulici zůstal podnik až do znárodnění po roce 1948. Kapitola sleduje vývoj ateliéru (Lukáš Bártl, Ateliér Langhans a důležitost paměti), jeho podoby, reklamu i použití fotografií v tisku (Filip Wittlich, Fotografie mezi řádky. Ateliér J. F. Langhans a český tisk.), ateliér v konkurenci mladších fotografů na pozadí třech generací (Petra Trnková, Podnik, bez něhož by Praha nebyla Prahou). Historie po roce 1945 popisuje zánik firmy (Lukáš Bártl, Ateliér Langhans pod nucenou státní správou a jeho znárodnění po roce 1948). Kapitola Architektura: První dojem potomků původních majitelů při vstupu do domu ve Vodičkově ulici po restituci objektu v roce 1991 představoval jedním slovem zmar. Po několika letech tápání, hledání a posléze intenzivních příprav byla roce 2002 rekonstrukce, nástavba a dostavba domu zakončena (Rostislav Švácha Architektura Langhansova domu). Architekt Ladislav Lábus v eseji Rozpuštěný a vypuštěný popisuje mimo jiné roli náhody při nálezu skleněných negativů sbírky Galerie osobností. Část kapitoly doplňuje stavebně historický popis rozvoje fotografického ateliéru s dobovými plány (Ladislav Valtr). Kapitola Archiv a nadace: Zřizovatelkou Nadace Langhans Praha byla Věra Meisnerová, vdova po posledním majiteli Ateliéru Langhans. Cílem nadace je záchrana sbírky Galerie osobností a zpřístupnění portrétů odborné i široké veřejnosti. Nadace byla registrována 30. dubna 2003, její jmění tvoří do ní vložené skleněné negativy. Další krok bude vklad sbírky fotografických pozitivů a zbylých rodinných a firemních dokumentů z Archivu Langhans. Sbírka byla v roce 2013 zahrnuta do Centrální evidence sbírek ČR (CES, č. sbírky LAP/013-11-07/406013). Restaurování: Skleněné negativy nalezené v letech 199