Americký filosof a ekolog David Abram (1957) patří k nejinspirativnějším současným ekologickým myslitelům. Antologie pěti autorových esejů a jednoho rozhovoru - Reciprocita a losos, Země v zatmění, Neviditelný svět, Animismus, percepce a pozemské umění kouzelníka, Ekologie hloubky a Strážce hranice - seznamuje s jeho úvahami, v nichž se soustředěně zabývá fenomenologickými a psychologickými aspekty současné ekologické krize. Všímá si toho, jak lidské technologie ovlivňují naše smyslové vnímání a specificky modulují náš obraz světa. Objevným způsobem přitom poukazuje na zapomenutou ekologickou dimenzi a hloubku lidských smyslů. Je země skutečně jen konglomerátem neživých objektů, určených pro naši nekonečnou exploataci, jak má tendenci nás o tom přesvědčovat mechanistická věda? Pokud znovu probudíme svoji primární zkušenost tělesného vnímání a otevřeme se bezprostřední aktivní participaci se světem kolem nás, můžeme objevit, že vše v něm je živé a oduševnělé, že smyslová země není souborem mrtvých objektů, ale společenstvím živých, působících subjektů. Můžeme tak znovu dospět ke vzájemnosti se zbytkem biosféry a začít opět tvořit více harmonický svět.
