Vedle hlavní dějové linky jednoho z nejznámějších Čapkových románů, která se věnuje třaskavému vynálezu inženýra Prokopa (pojmenovanému podle sopky Krakatoa) a která nabádá k opatrnosti při využití příliš silných a zneužitelných chemických látek, je tu i Prokopův milostný příběh. V něm hlavní hrdina, prudký až jurodivý vědec, nechává se zmítat něžným citem k venkovské Anči a láskou k tajemné, až orientální princezně Wille.
Čapkovi se román psal velmi těžce. Není divu – zpracovává v něm totiž i své osobní dilema. V té době je totiž postaven před otázku, zda se oženit se svou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Lékaři ani rodina, vzhledem k jeho neutěšenému zdravotnímu stavu, nejsou této variantě nakloněni, domnívají se, že intimní život by mohl Čapkovi nenávratně uškodit. To však nestačí: spisovatel se totiž seznámí s mladičkou dívkou Věrou Hrůzovou a prožije s ní niterný vztah, který dokumentují jeho milostné dopisy, plné vášnivých slov. V roce 1923 se však Hrůzová provdá a Karlu Čapkovi tak zůstanou jen vzpomínky, několik dopisů a tajemné jméno – anagram - Zahur v románu Krakatit.