Publikace je zaměřena na podněty německojazyčného konvečního dramatu, zejména na českou recepci vídeňského předměstského divadla (včetně Nestroye a Raimunda), stejně jako na recepci sentimentálního dramatu (zejména hry A. von Kotzebue a E. Raupacha). Tyto hry představovaly podstatnou část českého repertoáru. Proto je pozornost věnována konkrétní podobě jednotlivých překladů, a to v porovnání s originálním německým zněním. Dále jsou shledávány možné paralely s původní českou tvorbou. Německojazyčná produkce totiž představovala podstatnou součást dobového recepčního horizontu a právě v souvislosti s ní je možno vykládat i mnohé aspekty her Tylových či Klicperových a české tvorby vůbec.